To Speed:
Moje situace z praxe. Byl jsem v Chorvatsku ještě s escortem. Jeli jsme úplně na jih, na výlet, na hranice, kde byl nějaký národní park. Parkoviště naprosto prázdné, v podstatě pustina. Zaparkoval jsem na parkovišti a když jsme odjížděli, něco mi říkalo, že mám z parkovacího místa vycouvat. Mé horší já říkalo, proč woe, jeď dopředu (jak před supermarketem). Jenže jsem zaparkoval těsně před takovyým betonovým kvádrem vysokým skoro 20 cm, který tam byl asi proto, aby se tam lidi moc nevyblbovali, takže podvědomě jsem věděl, že tam něco je. No a při odjezdu jsem tedy jel dopředu, ozvala se strašná rána, rožla se baterka, tak jsem to vypnul a zkouknout co se stalo. Hmm, vidím blok, auto skoro na boku, sprostě jsem na něho vyjel
. No a přetrhal jsem řemen, rozlámal jeho kryt. Byl pátek 18.00, naprostá pustina. Pomohli nakonec zaměstnanci parku, kteří mi zajeli koupit nový řemen. V té době stal u nás cca 600, tam jsem vysolil 1500 za neorigo a ještě 1000 Kč na benzín. Takže lidi pomůžou, to zas jo. Co mě na celé věci sralo - před dovolenou jsem vyměnil řemen, dal jsem nový, aby byl v poho a ten starý jsem si chtěl vzít. Bohužel jsem zapomněl. Kdybych ho měl, byl bych vysmátý. Tolik moje story, kdy jsem zůstal vlastně trčet, dá se říct na cestě. Jinak jsem se toho taky dycky bál, ale říkám si, najezdím okolo komína tolik tisíc km, tak proč by to nemohlo vydržet najednou zátah třeba 1000 km. Už to ani neřeším, co se má stát, se stane. V podstatě to auto za to navíc ani nemohlo, byla to chyba moje. A navíc, když jedu někam dál, tak se snažím mít auto naprosto v pořádku Občas právě někdo říká, že do toho furt vrážím nebo tak, ale řekl bych, že spíše předcházím nebo se snažím předcházet tomu, aby auto kleklo na cestě. Takže tak